Veselá škola - Tvořivostí k poznání

Naše malá vesnická škola se vydala směrem poněkud odlišným, než je preferován v okolních školách. Máme na děti trošku jiné požadavky, kromě získání vědomostí a dovedností nám jde o to, aby se dítě umělo vyjádřit – požádat si o to, co potřebuje, komunikovat se spolužáky, říci, co ho tíží apod. – odbouráváme stres ze školy, domácí úkoly nejsou jak bývaly dříve – velké množství. V celém vyučovacím procesu dbáme na rozvoj emoční inteligence u dětí a tím předcházíme sociálně patologickým jevům. Jde nám především o to, aby dítě bylo ve škole spokojené, nebálo se přijít, mělo zájem o výuku a samo se domáhalo dalších a dalších vědomostí – na učiteli je, aby našel styl a formu této výuky. Dítě je přirozeně zvídavé a pokud se využije tohoto potenciálu – má kantor vyhráno. Prosím, nesrovnávejme děti, každé je jedinečné, každé má svůj styl přístupu k práci, zábavě, povinnostem. Neškatulkujeme je, uznáváme děti takové, jaké jsou a rozhodně se je nesnažíme měnit, naopak posilujeme to krásné, co v nich je. Děti nás mohou učit, což je velká pravda, jen je poslouchat a pozorovat. Náš pohled na život je jiný než ten jejich, nač jim ukazovat to trápení, kterým si my, dospělí, procházíme, vlastně ani nevíme, co je čeká, jen jim můžeme pomoci tím, že se budeme o ně starat – mazlit se s nimi, milovat je, živit je, šatit a být tady, když bude potřeba. Ale v žádném případě do nich nevkládat naše nesplněné touhy a přání – ty jsou jen naše, děti už jsou jiné. Mnohdy se nám snaží vyhovět, protože nás – rodiče – milují a nechtějí zarmoutit, ale umění rodiče je – nechat dítěti volnost v rozhodování – samozřejmě s mírou – myslím tím pomoci s domácími pracemi apod., jsou také obyvateli domu či bytu a svou měrou přiměřenou věku se mají podílet na jeho chodu, udržování a povinnostech. Nechme je vyrůstat bez všech těžkostí, které přináší dnešní doba, tím je připravíme na zvládání situací, které přijdou, naše pohledy jsou mnohdy zkreslené a naše představy o životě – byť máme již něco za sebou – též, ale možná právě proto se více trápíme, nevidíme tu lehkost, s jakou oni řeší problémy. Ano, máme problémy – děti však také – a nikdy nemůžeme říci, který je větší či složitější, všechny mají stejnou váhu a míru. Proto je důležité si s dětmi povídat – předejde se mnohým katastrofám nedorozumění, nemocí ze stresu a ukrývání zbytečných nepochopení. Nevytvářejme si očekávání, co by z našeho dítěte jednou mohlo být a že jeho výsledky mohou být vynikající a dokonalé, dítě samo je dokonalé takové, jaké je. Naším formováním ztrácí svou jedinečnost, napodobují nás a my na nich pak vidíme chyby – nastavují nám naše zrcadlo. Vždy a za všech okolností buďme sami sebou – a dejme tuto možnost i našim dětem.